Máchův „Máj“ a Ukrajinci

První květnový den je u nás tradičně spojen se vzpomínkou na krátký, ale rušný život Karla Hynka Máchy a na jeho vrcholnou básnickou skladbu. „Máj“, který autor vytvořil a vydal na sklonku života, hledal cestu k ukrajinskému čtenáři poměrně dlouho. Jeho úplný překlad byl vydán až koncem 20. století.

Při krátkém vhledu do této tematiky nám nejvíc pomůže monografie Ihora Melnyčenka vydaná v Kyjevě v r. 2003. Autor použil pro název přímo jeden z Máchových nezapomenutelných obrazů, který zní v ukrajinštině „daleka puť moja, ta marnyj poklyk…“ V podtitulu naznačuje, že se pokusil vyložit Máchovo dílo v kontextu českého i evropského romantismu 20.–40. let 19. století. Knížka nesporně obohatila ukrajinskou bohemistiku, která musí dohánět značné zpoždění – ani tato část tamních společenských věd neměla po většinu 20. století na růžích ustláno…

Ponechám zde stranou obsah většiny Melnyčenkova podrobného výkladu – aspoň zčásti vyšel text i česky, např. ve sborníku ke 200. výročí Máchova narození. Zajímat nás může to, že Mácha se výrazně zajímal o několik polských básníků tzv, „ukrajinské školy“, kteří pracovali s prvky ukrajinského folklóru nebo ukrajinské kozácké tradice a byli v českém prostředí po velkou část 19. století populární. Jejich prostřednictvím, a to ještě před počátkem vlivu rané tvorby Gogolovy, k nám pronikalo povědomí o některých ukrajinských reáliích. Někteří čeští autoři tyto polské spisovatele překládali, přepracovávali či napodobovali. Mácha mezi ně sice nepatřil, nelze ale vyloučit, že se sem tam proháněl v myšlenkách i ukrajinskou stepí.

Nejpodstatnější je pro nás Melnyčenkova kapitola o pomalé a složité recepci Máchova díla, zvláště „Máje“, v ukrajinském prostředí. Krátkou zmínku mu věnoval ve stati z r. 1899 básník Ivan Franko, který překládal Havlíčka i jiné české autory. Daleko pozdějším a podstatnějším pokusem proniknout srovnávacím způsobem do tajů Máchova díla se stala studie světoznámého ukrajinského vědce Dmytra Čyževského. Ten se za pobytu v emigraci stal i znalcem staročeské básnické tvorby a díla Komenského, ale napsal i máchovskou stať otištěnou česky v r. 1938. Už o něco dříve však bylo Máchovi věnováno kratičké heslo v první ukrajinské encyklopedii, vydané v části země obsazené polským státem.

Přímo překladatelsky se o „Máj“ zajímali dva jiní ukrajinští emigranti, kteří žili v Čechách. Jedním byl předčasně zemřelý básník a bývalý voják ukrajinské armády Jurij Darahan (1894–1926). Svůj překlad první části „Máje“ vytvořil a poslal k otištění krátce předtím, než zemřel na tuberkulózu v sanatoriu na Pleši nedaleko Dobříše. Další, téměř už kompletní překlad pořídil a samostatně vydal méně známý emigrant Fedir Balyckyj v roce 1939. Stalo se to tedy v roce, kdy byly básníkovy ostatky podruhé, velmi slavnostně, pohřbeny na vyšehradském hřbitově v počáteční fázi německé okupace českých zemí. Je zajímavé, že ruský překlad vyšel v r. 1936 v Užhorodě a překladatelem byl rovněž emigrant z Ukrajiny, ale ruskojazyčný…

O okolnostech vzniku obou překladů není bohužel téměř nic známo a schází také pokus o sumarizaci toho, o které autory a díla české literatury se ukrajinští emigranti zajímali nejvíc a proč si je vybírali. Snad je v případě „Máje“ opravdu inspiroval Máchův pocit vnitřní emigrace, který mohli poměřovat se zkušeností uprchlíků z vlastní země, jimž většinou nebylo dáno plně vrůst do jiné půdy…

Přímo v Ukrajině vyšel první úplný překlad „Máje“ od A. Chorenkova až v r. 1997. Melnyčenko, posuzující tento pokus velmi kriticky, vytvořil překlad vlastní. Zařadil ho na konec své monografie a propojil tak ne zcela obvyklým způsobem práci vědce a překladatele. Jeho knížka však vyšla v nákladu pouhých tří set výtisků, takže v této podobě lze Melnyčenkův pokus považovat spíše za jakýsi „nástřel“, předložený znalcům k diskusi. Nejsem kompetentní rozhodovat, zda tento překlad je „ten pravý“ – diskuse o takových otázkách stejně většinou nikam nevedou.

Abychom se aspoň trochu mohli vžít do atmosféry ukrajinského „Máje“, uvádím aspoň začátek Melnyčenkova překladu v transkripci latinkou a s označením přízvuku „přeskakujícího“ v rámci jednotlivých slov. V detailech musí samozřejmě pozměňovat použité obrazy: ztratila se u něj, resp. musela být nahrazena jiným obrazem, třeba „borovost“ večerního háje…

Buv piznij večir – peršyj maj –

Večirnij maj – kochanňa myť,

Spiv horlyčky zrynav v blakyť,

pjankym povitrjam vabyv haj.

Všem čtenářům našich stránek přejeme co nejhezčí první květnový den doplněný aspoň špetkou máchovské reflexe.

(boz)

Více na https://www.myaukrajina.cz/node/277